"Francouzi by na to vymysleli přísloví. Ty šílenci maj přísloví na všechno." prohlásil Phil Marlowe.

Včera jsme byli se Skautíkem pařit (hodně veselá akce, btw.) a z naší diskuse o kdejaký hovadině šel zaslechnout třeba i Mikešův máselný paradox.

Při tom jsem zjistil, že nejsou teorie na holky. To je strašně špatně. Musej někde bejt, ikdybych je měl vymyslet.

Jistěže každý ví že nejlepší holky mají největší blbce a holky nejvíc letí na musculativní demenci. Ale není to nikde pořádně napsaný, aby se tomu člověk mohl vytlemit. (Mimochodem pěkný článek na musculativní demenci je zde.)

No tak se jdou pasivně hledat chytrosti, aby to člověk na tý "díze" mohl alespoň trošku zazdít. Chce to nějaký hlášky, asi začnu číst.

EDIT: Ale tohle platí obecně! Je nějaká krize po novejch hláškách. Třeba ale pomůže Big Bang Theory nebo HIMYM ;-)

Permalink | Leave a comment  »

Nedávno jsem zaslechl cosi o projektu RepRap. Nejprve od táty, potom jsem googlil, hledal na youtube co se dalo. Co je to RepRap složitě popisovat nebudu, od toho jsou jiné stránky. Zjednodušeně je to po domácku vyrobená 3D tiskárna na (nejen) plastové výrobky. Vše k tiskárně je opensource a je schopna reprodukovat sama sebe. Její nespornou výhodou je, že nestojí 300 tisíc korun jako profesionální 3D tiskárny ale její cena je řádově nižší - vejde se do 20 tisíc korun.

Myšlenka toho, že si jí sám postavím je pro mě vskutku zajímavá. Bude to trvat, dávám si na to tak rok. Ale ono to vyjde. Když mám i podporu rodičů a vezmu v potaz, že táta je na tohle takovej kutil, bude to fajnová práce.

Už jsem kontaktoval BRMLab, s žádostí na vytisknutí součástek, ze kterých se RepRap skládá. Projekt startuje. :)

Permalink | Leave a comment  »

Nojo, konečně to někoho napadlo! Když jsme s kamarády v hospodě a nejen v hospodě, ale třeba i venku, naše mobilní telefony nás rozptylují od konverzace.

Brian Perez na svém blogu vymyslel hru, kterou pojmenoval "Don't Be A Dick During Meals With Friends". Cíl hry je jednoduchý. Po objednání jídla všichni odloží na stůl svoje mobily displejem dolů. Kdo se první dotkne mobilu, prohrává. Kdo prohrává, platí. Platba se dělí mezi prohrávající.

Dobré ne? Jednoduchý způsob jak zlepšit vzájemnou komunikaci tváří v tvář.

Dodatek:
Dnes o tom informoval mobil.idnes.cz. A měl daleko větší chuť se rozepsat, takže další info tam. :))

Permalink | Leave a comment  »

Vlastně ne, jmenuji se David Webb. Pardon, jsem John Michale Kane. Nebo.. Jak se vlastně jmenuju?

Nedávno jsem měl možnost opět se kouknout na filmové zpracování The Bourne Triology. Triologie se skládá ze tří filmů: The Bourne Identity, The Bourne Supremacy a The Bourne Ultimatum. Ve všech je hlavním hrdinou Jason Bourne (Matt Damon), alespoň si tedy myslí že se tak jmenuje. Těšit se ale můžete i na herečky jako třeba Julii Stiles - Nicki Parsonsovou.

Jason totiž neví nic od určité doby. Jedné bouřlivé noci rybářská loď vyloví z moře člověka, postřeleného, který si nic nepamatuje. Ošetří ho a čím více se Jasonovi vrací vzpomínky, je mu jasné, že je tajný agent. Nejlepší z nejlepších. Ale tak tajný, že by nikdo ani neměl vědět o jeho existenci.

Vše by bylo celkem v pohodě, kdyby se ho nesnažilo zabít celé CIA, až na pár výjimek.

Triologie se mi líbí a můžu ji doporučit nejen těm, kteří mají rádi akční filmy, ale i milovníkům dobrého příběhu. Série má totiž skvěle propracovaný děj a přitom tam není žádné zbytečné protahování. Do celého honu na Bourna jsou totiž připleteny i problémy s korupcí atd.

Dokonalost zpracování Jasonovy profesionality, kvalitní kamera a akce - prostě paráda. Doporučuji všem, kteří ještě neviděli tuto asi již trošku starší sérii.

Permalink | Leave a comment  »

Je mi jasný, že to skoro nikoho nezajímá a budou se všichni radovat až bude vydán oficiálně. Ale my, děti které internet víceméně živí a staráme se o jeho zákoutí důmyslněji už to víme.

Facebook, jakožto všudypřítomná sociální síť je skvělá věc a bla bla bla a její největší výhodou je, že tamní účet má hrozné procento lidí. A potom jsem tady já.

Kamarádi a přátelé, to co tam dáváte, postujete a sdílíte mě sice zajímá, ale občas musím říct, že "TEĎ NE!". Nemám prostě čas. Jsem člověk, mám svou práci a v určitých chvílích mě prostě prolézání kamarádových fotek z dovolené zdržuje. Facebook mám zaplý kvůli chatu, to ale bohužel svádí k tomu (s mojí špatnou soustředěností), že najednou uteču jinam a jsem na facebooku. Opět se nevěnuji čemu mám.

Konečně přichází řešení - je tu Facebook Messenger. Ano! Další oplzlý prográmek do sbírky pro Váš stroj. Po přihlášení můžete být aktivní na chatu, ke kterému samozřejmě nepotřebujete prohlížeč, a navíc nemusíte ani podvědomě vnímat nějaké blbůstky okolo. To je něco pro mě. :-)

Program je zatím v testovací fázi, našel jsem nějaké mouchy jako třeba, že člověka, který už je offline jsem viděl online. Pokud ale potřebujete chat na to, býti online a k dispozici, tak je jedno jak koho vidíte ale hlavně, že jste vidět.

Program také zobrazuje standardní upozornění z FB.

Klady: víceméně pouze chat, jednoduchost, funkčnost
Zápory: nainstaloval se někam, kde ho už nikdy v životě nenajdu; pokud jsem na FB přes prohlížeč, zprávy tůtají dvakrát
Systémové zdroje: RAM < 100MB, HDD zanedbatelně

Možná se smějete proč píšu funkčnost jako klad, ale programy třetích stran jako můj oblíbený a jinak skvělý Trillian, popřípadě IM+ podporovaly FB chat už dávno. Fungoval však asi podle počasí, nebo něčeho ještě více náhodného.

Co víc psát. Kdyby byly nějaké dotazy, než sami něco budete chtít zkoušet, můžete zkusit komentáře. Odkaz ke stažení je zde.

Permalink | Leave a comment  »

Permalink | Leave a comment  »

Žijeme jen napůl, život je jeden z nejtěžších, říká se stejně, jako spousta dalších věcí. Nikdo tomu nejspíš nerozumí ale tak, jako doktor Gordon Freeman. Postava v něčem, co naprosto obdivuju.

Mám rád, když se plní má očekávání (ostatně kdo ne?). Když jdu do kina na film a čekám dobrý příběh, očekávám dobrý příběh a nevadí mi že film obsahoval "béčkové" efekty. Když čekám dobrou podívanou na efekty, nevadí mi špatný děj. Když mě něco nadchne ve více smyslech, takové věci většinou nemálo obdivuji. A zrovna u PC her musím říct, že ne každé se to podařilo - mě nadchnout. A už jistě asi tušíte, která u mě vede.

Každý, s kým jsem se někdy bavil o počítačových hrách ví, že pokud se mě někdo zeptá "Co je podle tebe nejlepší..." tak ani nečekám na dokončení věty a řvu "Half-Life!", protože to je pro mě tak nějak symbol dobré hry (preferuji žánr FPS - first person shooter).

Každý znalý ví, a nyní jistě i vy víte, že tato série se zrodila roku 1998 v rukou společnosti VALVe. Já jí ale tehdá nehrál. Proč? Důvod je jednoduchý. Měl jsem strach. Half-Life je plný zombíků, headcrabů, monster a jiných nepěkných věcí takže jediné, na co jsem se odvážil, bylo sedět u počítače s bráchou a přepínat mu zbraně zatímco on probíhal příběhem. Časem hra zmizela z disku a přišla další léta, kdy se na herním poli objevily graficky dokonalejší a pro mě přitažlivější hry.

Dokonce to zašlo tak daleko, že vyšla Half-Life 2. Zjistil jsem že obsahuje mnohem méně strachotvorných momentů a dohrál jí. Dohrál jsem i další dvě epizody co na tuto hru navazují. Skvělé.

Tyto vánoce jsem si pořídil na steamu ve slevě Half-Life 1 s oběma datadisky a musím říct že jsem neskutečně nadšený. Nejenže příběhově možná i lepší než Half-Life 2 (spíš ale ne, byly tam i mouchy), ale naprostá kompatibila s Windows 7 (z roku 1998!) a žádné problémy. Konečně vím, proč získal Half-Life přes 50 ocenění hra roku - takhle mě do děje naposledy vtáhnul Bioshock. Když jsem v datadisku za jinou postavu potkal sebe (Freemana) v hlavní hře, zvedlo mě to ze židle. Když jsem si vzpoměl, že jsem tam v hlavní hře opravdu byl a že i tato postava tam doopravdy byla, myslel jsem, že mě to složí.

Pokud vůbec netušíte o čem tady melu, můžu říct že na Half-Life existuje hromada modifikací. A jednu populární určitě znáte, jmenuje se Counter-Strike.

Teď nastává otázka - je to úchylný o tom takhle psát? Nevím. Někdo vzpomíná jak si jako malý hrál s vláčky. Někdo zase jak lezl po stromech. Mně utkvěla v hlavě tahle hra.

Mohl by o Gordonu Freemanovi někdo natočit film. Když to nepodělá, má výbornej námět. Však ona i ta Lara Croft byla nejprve počítačová hra ;).

Permalink | Leave a comment  »

Taky znáte ten pocit? Je to k ničemu, dokonce to i škodí, ničemu to neprospívá ale je to prostě hustý a tak to musim mít! Jsou to takové anti-užitečné věci, potřeba jejichž vlastnictví dalece překračuje těch užitečných.

Nedávno jsem o jednu takovouhle kravinu obohatil svůj počítač. Každý kdo mě zná, tak ví že plochu mám kvůli hezkému obrázku a ne kvůli ikonám. Při pročítání digitálně jsem narazil na program, který aktualizuje snímky země z vesmíru podle aktuálního stavu, asi v pětiminutových intervalech. Vidím tedy kde je zataženo, kde je tma a kam dopadá sluneční světlo.

Jen mi trošku mrzí, že světla měst jsou přidávána uměle. Nějak se mi nezdá že by zhaslo celé Japonsko jen kvůli tomu, že chci.

A proč je to kravina? Obrázky jsou z netu, vyžaduje to připojení, žere to neustále RAMku navíc (ale asi jen 5MB) a vyžaduje pozornost procesoru. A přitom je to JEN obrázek. Ale hustej!

Samozřejmě protože je to moje plocha, tak na ní nesmí být žádné ikony a podobné hlouposti. Akorát to překáží a všechno je stejně v nabídce Start. Jediné co na ní je, je koš. A v koši je to, co by bylo normálně na ploše. Proč zrovna v koši? Protože se do něj nejsnadněji přesouvají věci (tlačítko Delete). Pokud si říkáte, jaktože jsem si ještě nesmazal něco opravdu velmi důležitého, tak vás mohu uklidnit. Smazal a ne jednou. Jsem nepoučitelnej. No a co o ní říci dále? Je krásná. :-D

K závěru tedy přidám odkaz na mou plochu:

A co vaše plocha? Napište do komentářů. A nebo víte co? Už tu dlouho nebyly ty blogovací štafety. Tak já jí založim. A předávám tímto Dushanqovi a Kajdovi, kteří budou mít oba jistě velkou radost, že můžou popisovat něco takového jako je jejich pracovní plocha.

Permalink | Leave a comment  »

Tak a je to tu zase, vždycky je to hrozná radost. Pamatuješ jak jsi se mě pokusila dvakrát zabít? 

Jak jsme se spolu nasmáli? Já se ale nesmál. A vzhledem k okolnostem, jsem byl fakticky milej. 

Chceš bejt svobodná? Dobře! Já s tim totiž počítám. Chtěl jsem Tě mrtvou, teď chci jen abys zmizela. 

Víš, ona Ti byla fakticky podobná. Možná ne tak těžká. Moje Caroline.

Víš, já tu jsem proto abych mohl žít věčně. Je strašná smůla že Tobě se to nikdy nestane. Máš jen svůj krátký smutný život, s čímž já počítam. Nechám Tě ho prožít, ale teď chci, aby jsi zmizela.

Sbohem má spřízněná duše. Počkej, fakt si myslíš, že jsem myslel Tebe? To by bylo vtipné, kdyby to nebylo tak smutné. Už jsi byla nahrazena. Teď už nikoho nepotřebuji. Když se Tě zbavím, možná se přestanu cítit tak špatně. Běž udělat nějakej novej průser. Počítám s tim že se to stane. Teď už jsi problém někoho jiného a já jen chci, abys zmizela.

Teď bych chtěl v komentářích vidět, o čem si myslíte, že jste četli. Vážně.

Jak to teda bylo? Nic velkýho. Vzal jsem mojí oblíbenou písničku, přeložil jí, něco trošku zobecnil, možná poupravil, aby si pod tím představil každej něco jinýho. V původním znění je celkem jednoznačná. No, poslechněte si jí také. Tady ji máte.

Zní vám to jako příběh kluka co se potácí v depresích z holky, hm? Kdepak, to vůbec. Tohle je písnička o přátelství. Jen možná o trošku jinym, než si představujete.

Permalink | Leave a comment  »

Dneska jsem si to psal, abych dokázal, že ajťáci jsou normální lidé. Nebo mezi nimi jsou normální lidé. A tady máme 7 důkazů! :-) 

Pozn.: Spíš jde o vyvracení mýtů o ajťákách. :-)

06:00 Vstávám, nechce se mi.
(Poznatek 1: Naše čísla jsou stejná jako vaše. Žádný 0110:0000 blbosti nejsou.)

06:20 Vstávám, musím.

06:25 Žádná snídaně, jen zuby, vlasy, ohoz.
(Poznatek 2: Né všichni ajťáci mají umaštěné nemyté vlasy.)

06:35 Obout Adidasky a hurá na vlak.
(Poznatek 3: Ne všichni FAVáci nosí Prestige.)

06:47 Povídám si s kamarády na nádraží.
(Poznatek 4: Máme kamarády, nebo si to myslíme.)

10:30 Svačina lidských rozměrů. 

12:40 Dnes už potřetí jsem si dal šestý patro po schodech.
(Poznatek 5: Proč ta diskriminace kvůli výdrži?)

13:20 Už počtvrtý. Popátý tam nejdu.

14:50 Dopsal jsem test a usínám na lavici.
(Poznatek 6: Taky potřebujeme spát.)

16:20 Odjíždím vlakem domů s Mírou a Andrejkou.

16:37 Bavíme se o Dobyvatelích.
(Poznatek 7: Máme i jiné zájmy než počítače.)

17:30 Jsem doma, dávám si kafe, pohodu a převlíkám se z termotrička.
(Poznatek 8: Nenosíme všichni flanelovou košili.)

18:00 Začínám nějak dělat na věcech do školy.

21:56 Je teď a stále nemám hotovo.

Víte co mi štve? Že mi všichni furt podstrkují že jsem online na facebooku. Mohl bych prohlásit "No a co?", ale zkuste si to představit. Ať už dělám cokoliv do školy nebo do práce, dělám to na počítači. Když už u něj jsem tak mám facebook zapnutý. Pracuju v týmu a ačkoliv FB Chat rozhodně není nejlepší komunikátor, je rozhodně lepší než žádný.

Vyčítat programátorovi že tráví moc času u počítače je jako vyčítat kuchařce že je moc v kuchyni. A to si myslím, že se u něj snažím trávit málo času.

Permalink | Leave a comment  »

Užijme si ticho ke čtení

Tlačí se to na nás ze všech stran. Inovujme, inovujte, zlepšujte, noste nové myšlenky. Když se nad tím zamyslím, musím říct, že je to pravda. Každý skautský vedoucí ví, jaký je problém přinést něco nového do své družiny či oddílu. A ona inovace jen pro sebe, není o nic jednodušší!

Musim říct, že sám s tím mám problém. Ráno jdu za tmy do školy, za tmy se zase vrátím domů. Když se vrátím dřív, tak tu práci, co bych dělal ve škole, dělám doma a nic se nemění. V diáři jsou pouze skautské akce. Díky hnusnému počasí se nedá jít ven a fotit, protože mě zamračený podzim nepřitahuje. Na kolo a tenis je zima, volejbal nestíhám kvůli škole, pěšky jít sám není uplně ono a na výlet s někym se nepodaří domluvit častěji než jednou týdně.

Prostě stagnace. Sedím u počítače, hrabu se v blbostech. V hlavě akorát škola, poslouchám stále stejnou muziku (kterou mi alespoň last.fm příjemně mixuje), filmy mám zkouknuté a v poslední řadě počítačové hry dohrané. Chtělo by to inovaci, ale kterym směrem? Hudební scéna v několika směrech taky trošku stagnuje, o filmové ani nemluvím, do školy se moc inovovat nedá a pak jsou tu skauti. V té herní scéně nezklame jedině hledání min, to je pokaždé jiné. :)

Dushaneq kdysi prohlásil, že aktivní člověk se pozná podle pořádně nabušenýho diáře. Ten muj mi přijde jako nabudešenej skautskýma akcema a blbostma jako je škola a práce, což je sice důležité ale nezarelaxujete si při tom.

Asi bych potřeboval nějaké inovativní kamarády. Nebo možná jen kdyby mi občas někdo nabídnul možnost účasti na nějaké akci. Mně už na to organizování nějak nezbývá sil.

Permalink | Leave a comment  »

Jo jo jo, klasické problémy. Jen co se naskytne dobrá akce, hned se u Kebuláka najde něco, proč si jí nemůže užít na 100%. Ale musim říct, že tentokrát to docela zvládam. Maturákovou sezónu jsem jakeš takeš přežil, až na drobná poranění sebe, auta a partnerčiných chodidel, bez vyšší zdravotní újmy.

Po posledním letošním maturáku na kterém jsem byl (už jsem přecijen starší člověk a lidi mě tolik nechtěj mezi sebe :)), který byl včera, se konal 20. ročník setkání (nejen) Roverů a Rangers zvané Miquik. Na jeho sobotní část, seminář Mixem, jsem měl koupené lístky. Kvůli pozdní informovanosti Ducha jsem ještě sháněl lístek jemu, což se sice podařilo ale nakonec nevužilo.

Nicméně jsem se vrátil ve tři hodiny v sobotu ráno z maturáku, tak ve čtyři jsem šel spát a v šest zase vstávat. Měl jsem z toho strach. Nicméně káva mě postavila na nohy a ikdyž jsem tradičně dobíhal vlak, celou cestu jsme se bavili s Duchem a já ani oka nezahmouřil. Na místo jsme dorazili, sehnali lístky a vybrali semináře. Našli jsme také Adama, Tess, Mátu a Ivču, mé kamarády z MOA. 

Z přednášek jsme jako první shlédli historické fotografie českého skautingu. Poté následovala přednáška při níž se probíral princip a kdejaké záležitosti týkající se slibu. Toto celé vyvrcholilo přednáškou člena WOSM. Parádní anglická přednáška plná hurmorných hlášek - luxus.

Při tom všem jsem si stihnul koupit několik placek s nejrůznějšími skautskými motivy (jeden je stejný jako název článku) a šátek k výročí 100 let českého skautingu.

Celou akci jsem si hrozně užil, ikdyž byla jen na jeden den a nemohl jsem strávit více času s kamarády z MOA. Nicméně celý seminář jsem nečekaně prožil v plné bdělosti a teď jsem mrtvev.

Permalink | Leave a comment  »

To, že jsem holka vědí všichni. Teda, doktorka, chromozomy, fyzický vzhled či má sexuální orientace svědčí o opaku. Vždy jsem ale holdoval i hrám jako The Sims, bál jsem se pavouků, v autě mám rád 24°C a místo piva sem si dal nějaký lepidlo.

Vycházim z toho jak nedávno na internetu prohlásil, že "Harry Potter je o soubojích se vším možným při čelení nepřízni osudu" zatímco "Twilight je o tom proč je důležité míti kluka".

No, ne že bych koukal na Stmívání. To opravdu ne. Ale koukám na upíří deníky. Když mám tedy jednou za tři dny čas. Ale ono to neni tak špatný, otravných romantických scének je tam míň než jsem očekával (třikrát hurá), děj je nabitý a v každém díle se posouvá dál. Ano, není to jako v Narutovi který už snad dva měsíce stagnuje kvůli připitomělým fillerům.

Nebudu tu popisovat děj. Jen řeknu že dojde na upíry, vlkodlaky, lidi a hodně krve. Ale zase ne moc, žádný potoky nečekejte.

Ale je to dobrej seriáloš. No, než mě i s tim seriálem odsoudíte, zkuste si pustit díl nebo dva. Možná budete ještě čumět. Vybavte se tedy dřevěnými kolíky a hurá na to.

P.S.: Celý seriál doprovází velmi kvalitní hudba. Narazíte na Coldplay a spoustu dalších kvalitních skupin.

A co by to bylo za post bez ukázky:

Permalink | Leave a comment  »

Jo, zaplatil jsem si last.fm, posloucham rádia, používám Mobbler. Nedůležité. Při svém brouzdání kolem last.fm a také tichých zákoutí internetu jsem narazil na pěknou službu, která z vašich last.fm statistik vezme třeba artworky a udělá z nich cloud, nebo z nejčastěji hraných interpretů udělá cloud. Výsledek může vypadat třeba následovně:

Služba je dostupná zde: lastfm.dontdrinkandroot.net

Permalink | Leave a comment  »

O co běží? Budeme pomáhat světu. Ne, nebudete si kupovat bílé pastelky ne, nebudeme přispívat na charitu a ne, nebudeme darovat kostní dřeň. 

Budeme počítat. Proč? Protože na to máme spoustu času. Ne tedy konkrétně my, ale naše počítače budou počítat. Oni na to mají spoustu času.

Systém distribuovaných výpočtů

Princip spočívá v tom, rozložit výpočet jinak složitého vzorce na jednodušší části. O tom, že to jde samozřejmě víme. Pokud tedy vezmeme výpočet, který by normálně trval třeba 24 hodin, rozdělíme ho na 24 částí, těchto 24 částí dáme spočítat 24 počítačům, máme za hodinku hotovo a zbyde nám čas na další věci. Kolikže počítačů je připojeno k internetu?

Využití procesoru

Dnešní výkon domácích počítačů je naprosto neuvěřitelný, přitom jej využijeme pouze když hrajeme nějakou hru. Při sledování filmu využijeme zhruba 30% jeho výkonu. A co teprv když si dáme šlofíka a necháme počítač běžet, nebo prostě jdeme na chvilku ven. Co ten zbytek? Procesor je stejně napájen, na ten výkon je stavěný, takže bolet ho to nebude. Představte si to v celosvětovém měřítku. To je ohromné množství nevyužitého výpočetního výkonu!

Pojďme tedy pomoci světu

Tento nevyužitý výkon procesoru se může použít pro nejrůznější vědecké výpočty, s tím, že my vlastně vůbec nevíme jaké konkrétně, protože to vše obstará BOINC klient. My se jen musíme přihlásit do projektu, kterých je neskutečná spousta ve spoustě vědních oborů. Nejprofláklejší je asi SETI@Home, zabývající se hledáním mimozemských signálů ve vesmírném šumu. Jsou ale i "užitečnější", jako například výpočty šíření malárie či jakási pomoc při zkoumání virů, třeba HIV.

Tak si říkám, proč nepomoct? Vždyť mě to nic nestojí, ten počítač stejně běží a princip je založen na využití nevyužité části procesoru, takže mě to ani nezdržuje při práci.

Permalink | Leave a comment  »

I hodina matiky stane se, pro mnohé chvílí nudy. Někdo to pomyšlení nesnese, tak jde psát na blog.

Není to teda nějak extrémní nuda, ale tady se jásá nad odhalením principu tangenty, či existence kosínu. Můžu si psát. 

Permalink | Leave a comment  »

13.45 hod. Za patnáct minut mi začíná hodina-kroužek a já jako vždy přemýšlím, co na sebe hodim (jak ženská co? :-D). Muj šatník, to není zrovna krátký seznam, ale už mam odučeno tolik hodin, že do školy prostě nemůžu přijít v něčem novém.

"Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka..." zpívá se, a proto si vždycky beru něco, co aktuálně vyjadřuje moji náladu nebo něco takovýho. Ale dneska to bylo celý takový uplně jiný. Řikám si, co když je konec nošení triček do práce? Vždycky jsem si mezi slušně oblečenými učiteli připadal, ať už to bylo tričko NetBeans, proužkaté od Sama nebo jednobarevná tmavotina od vietnamců za pár kaček, trošku jako mamlas. Možná je tedy čas na změnu. K lepšímu nebo horšímu opravdu nevím, ale změnu.

Poslední víkend navíc uplně změnil mé vnímání pasivního ovlivňování okolí. Netušeně.

Koukám tedy v té skříni, na naprosto neobvyklé místo, popadám bleděmodrou košili, oblíkám se a letím z domu.  Cestou se ještě stavuji rozloučit v obýváku, kde na taťkovu udivenou otázku, úplně jasně pocházející z podivu nad mým oblečením "Kam jdeš?" odpovídám "Do práce přece.".

Je mi fajn. Cítím se úplně jinak. Na oblečení, asi opravdu trošku záleží.

Permalink | Leave a comment  »

Zase to pondělní ráno. Můžu bráchovi jen poděkovat za probuzení, že se dostanu do školy jen o tři čtvrtě hodiny později. Stejně však na ten vlak musím pospíchat. Za neustálého dopadání kapek vody na mou bundu rychle vycházím směr nedaleké nádraží. Kupuji lístek a po nepohodnutí-se s infantilním debilem který se mě snažil zavřít do dveří, usedám do coupé. Sedím sám, ničím nerušen. Jsem unaven, ale přesto mám tolik síly. Minulý víkend mě maximálně naplnil energií, štěstím a radostí.

Celé to začalo v pátek. Je 17.45 a se Stárkem máme sraz na nádraží. Potkáváme se a sděluje mi, že pokladna je zavřená. Diví se. Já ne. Cestou vlakem do Plzně se Stárek učí, já svačino-večeřím. Za stálého řešení nějaký nejasností ohledně zkoušek se dopravujeme do skautských kluboven v Českém údolí. Všichni až na pár lidí jsou již přítomni. Je zhruba 20.00. Zdravíme se, vítáme, objímáme a radujeme, že se zase po měsíci vidíme. Po tomto a večeři je čajovna, všichni v růžovém. Netradiční, což? O to to bylo zajímavější. 21.00 a přijíždí Svitavští. Jsme všichni.

Sobota 7.00 je symbolem budíčku. Rozespalí vycházíme ven a přežíváme Dolínovu rozcvičku. Na můj cvik „zastřel si svého Dolína“ se nedostalo.

V cca 9.00 stojíme v Prazdroji a čekáme na zahájení prohlídky. Užíváme si jí i ochutnávkou nefiltrovaného piva a kolem 12. hodiny obědváme v místní restauraci na Americké. Od Tess dostávám lekci etikety. Přijde mi, že to má svůj smysl.

12.něco stojíme před katedrálou svatého Bartoloměje. Družinu zelených s Vodníkem, který je v Plzni ještě více zdejší než já, provázíme. Hrajeme hru, kde máme najít místa podle fotografií. Sám jsem viděl i zajímavé části Plzně, o kterých jsem netušil. Vylézáme i na Plzeňskou věž, kde je i přes špatné počasí rozhled na obrovskou část Plzně.

V 16 hodin jsme zpět u kluboven a hrajeme hry, které známe z dětství, ovšem upravené. Došlo na „cukrkávalimonádačajrumbum“ či pikolu, která se k mému obdivu nelišila tím, že se pykalo na Borech ale tím, že pikoly byly dvě. Neskutečně se bavíme.

Poté máme chvilku volno před večeří. Jdeme s Tess na houpačku. Bavíme se, povídáme. Také řešíme právo, což mě asi zachránilo. Děkuji.

Na večeři jsme se dozvěděli informace o zítřejších zkouškách. Cpajíc si do úst chléb se salámem, napjatě poslouchám. Dozvídáme se, že zkoušky budou po dvojicích. Přichází Gee a povídá mi cosi o dvojici. Jsem mimo, a nechápu. Říkám že jo, ale později se dozvídám, že se neptala jestli s ní nechci skládat zkoušky. Vyrážím najít Tess. Po úspěchu se ptám, jestli se mnou nebude ve dvojici. Přijímá. Mám radost.

18.něco a bavíme se s Tess na chodbě. Povídáme o nejrůznějších věcech, jako třeba pády při sjezdovém lyžování. Je třeba z hlavy dostat zkoušky. Tess mi připíná na bundu zámeček a na výměnu jí dávám leštítko na mobil rapidshare, jenž ho zdobí už asi rok a něco. Také ho připínám na bundu.

Kolem sedmé se jdeme připravovat na závěrečný oheň. Neskutečná atmosféra, předávání dekretů, složení slibu.

Následuje uklizení sebe sama do klubovny a sledování filmu. K jídlu snad až nezdravé množství čokolády v nejrůznějších podobách. Nyní bude čištění zubů a potom jen a jen spánek.

V neděli se budíme a jdeme na snídani. Tedy někteří jdou. Bavíme se, byly i nápady otevřít učební materiály. Marné. V 8.30 sedíme a čekáme na zadání písemných testů. Nejprve je hospodaření, potom zdravověda a pak právo. Sleduji okolí. Všichni zamyšleně hledí do svých testů. Tess se pousmívá nad nějakými otázkami. Pak i já, i ostatní. Sem a tam se odněkud ozve zvuk, jinak ticho třídy ruší akorát mé neustálé kašlání.

Testy jsou u konce, odcházíme s Tess ven a sluníme se, než bude volno na zkoušce z bezpečnosti. Zkouška jde překvapivě snadno.  Mám chování v krizových situacích a Tess bezpečnost v terénu, v tělocvičně apod. Zaznamenáváme úspěch, prvně si plácáme a pokračujeme dál. Čeká nás nejbolestivější, nejstrašidelnější zkouška – Organizace a právo. Nicméně ani to moc nebolelo, a i po čtyřech dalších zkouškách se stále radujeme z úspěchu v této. Plácli jsme si celkem 7x, po každé zkoušce jednou. Vše úspěšně. Máme to. Radujeme se.

Balíme se, se Stárkem doprovázíme lidi na trolejbus a jakožto nejblížebydlící pomáháme do konce akce s úklidem. Stihle jsem ještě vyměnit s Tess svůj šátek. Stále se nedaří najít klíč k zámku na mé bundě. Nebudu ho sundávat. Je na vzpomínku.

Ve 15.10 sedíme v krychlíku do Prahy se Stárkem a baštíme kebab. Zažil jsem skvělý víkend s dokonalými lidmi - skauty.

Pár hlášek ke konci:
Adam: „Já jsem sem jel celkem dlouho, tramvaj číslo 16 nějak nejela.“
Já: „Nemam lístek, co když přijde revizor?!“ (V autobusu na prohlídce v Prazdroji)
Já: „A toto je budova naší nejpopulárnější – právnické fakulty!“ Gee: „To si musím vyfotit!“
Našlo by se jich tak desetkrát tolik. Ale mam v tahu paměť.

Permalink | Leave a comment  »

Teď teda nemyslím něco jako je takové to životní naplnění atp., jde mi spíš o to že jsem konečně dostal práci kterou dělám rád.

Mé programátorské začátky se datují někam kolem sedmé třídy ZŠ. Od té doby jsem měl nějaké tendence se pořád zlepšovat až mě to kolem druháku na SOŠ fakticky přestalo bavit. Nešlo o to, že bych už všechno uměl, to fakt ani omylem, ale prostě jsem se nedostal k příkladu, který by mě donutil zajímat se o danou problematiku víc. Trošku jsem to očekával od středoškolské odborné činnosti, ale ani to mě uplně nenaplňovalo.

Teď se mi to tedy povedlo, a to rovnou na 150%. Máme semestrální práci z předmětu KIV/PT (programovací techniky) na teorii grafů. Je to prostě furt stejný, zadání naprosto nesmyslný a pochybuju že v praxi bych ho někdy použil. Jenže mě to prostě baví.

Je to uplně něco jiného, nové postupy, metody, hledání na internetu nejrůznějších řešení, dávání dohromady nápadů v týmu. Baví mě to, protože je to nové - něco co jsem ještě nedělal a tak. A hlavně, ikdyž je to jako celek nesmysl, skládá se to z částí, které někdy dost možná využiju.

Jelikož mám spoustu nevyužitelného času (cesta vlakem, sedění na obědě), tak občas přemítám jak něco tuhle nebo támhle vyřešit, jak to všechno posčítat a poodčítat a pak, když mám možnost, tak to nějak v tom počítači ukuchtim. Bohužel je toho tolik, že náš tým (pojmenovali jsme ho NE), alespoň tedy já, na tom pracujeme prakticky furt protože jinak to nestihneme. Už jsme jednou programovali dokonce i v hospodě. Zajímavá zkušenost.

A co mi semestrálka zatím dala? Spoustu věcí. Osvěžil jsem si znalosti diskrétní matematiky, konkrétně teorie grafů. Naučil jsem se konečně pracovat se stupněmi, minutami a vteřinami (ale stále si myslím, že jsou ty radiány lepší!). Vyřešil jsem problém počítání vzdálenosti dvou bodů podle jejich zeměpisných souřadnic. Vytvořil jsem systém exportování bodů a spojnic mezi nimi do souborů vykreslitelných v Google Earth. Všechno jsou to dobré zkušenosti.

Jsem zvědav, jaké nástrahy na mě čekají dále.

Jinak kdyby někdo chtěl, zadání semestrálky je zde.

Permalink | Leave a comment  »

Můj počítač mě štve, tim jak je rychlej. Vychází to z mé semestrální práce.

Hodinu hledám zdroj názvů měst s GPS souřadnicemi, které mi nakonec stejně musí dodat kolega z dvojice. Potom to dvě hodiny kopíruju do PC. Když po dalších dvou hodinách dopíšu kód který mi můj soubor zpracuje tak aby se mi to líbilo, musím ho ještě hodinu ladit abych zjistil že je chyba v kódování.

Když je vše v pořádku po těch 6ti hodinách, program spustím a on okamžitě skončí s tím, že mi oznámí, že vše proběhlo v pořádku a cca 4000 řádků se zformátovalo a zredukovalo na 1000. V závorce nezapomene uvést že to celé trvalo pouhých nula celých sekund.

Hajzl. Já se tu s tím programem a algoritmem babrám takovou dobu a on si ani nemůže dát na čas, abych měl volno na kafe.

Permalink | Leave a comment  »