Zase to pondělní ráno. Můžu bráchovi jen poděkovat za probuzení, že se dostanu do školy jen o tři čtvrtě hodiny později. Stejně však na ten vlak musím pospíchat. Za neustálého dopadání kapek vody na mou bundu rychle vycházím směr nedaleké nádraží. Kupuji lístek a po nepohodnutí-se s infantilním debilem který se mě snažil zavřít do dveří, usedám do coupé. Sedím sám, ničím nerušen. Jsem unaven, ale přesto mám tolik síly. Minulý víkend mě maximálně naplnil energií, štěstím a radostí.
Celé to začalo v pátek. Je 17.45 a se Stárkem máme sraz na nádraží. Potkáváme se a sděluje mi, že pokladna je zavřená. Diví se. Já ne. Cestou vlakem do Plzně se Stárek učí, já svačino-večeřím. Za stálého řešení nějaký nejasností ohledně zkoušek se dopravujeme do skautských kluboven v Českém údolí. Všichni až na pár lidí jsou již přítomni. Je zhruba 20.00. Zdravíme se, vítáme, objímáme a radujeme, že se zase po měsíci vidíme. Po tomto a večeři je čajovna, všichni v růžovém. Netradiční, což? O to to bylo zajímavější. 21.00 a přijíždí Svitavští. Jsme všichni.
Sobota 7.00 je symbolem budíčku. Rozespalí vycházíme ven a přežíváme Dolínovu rozcvičku. Na můj cvik „zastřel si svého Dolína“ se nedostalo.
V cca 9.00 stojíme v Prazdroji a čekáme na zahájení prohlídky. Užíváme si jí i ochutnávkou nefiltrovaného piva a kolem 12. hodiny obědváme v místní restauraci na Americké. Od Tess dostávám lekci etikety. Přijde mi, že to má svůj smysl.
12.něco stojíme před katedrálou svatého Bartoloměje. Družinu zelených s Vodníkem, který je v Plzni ještě více zdejší než já, provázíme. Hrajeme hru, kde máme najít místa podle fotografií. Sám jsem viděl i zajímavé části Plzně, o kterých jsem netušil. Vylézáme i na Plzeňskou věž, kde je i přes špatné počasí rozhled na obrovskou část Plzně.
V 16 hodin jsme zpět u kluboven a hrajeme hry, které známe z dětství, ovšem upravené. Došlo na „cukrkávalimonádačajrumbum“ či pikolu, která se k mému obdivu nelišila tím, že se pykalo na Borech ale tím, že pikoly byly dvě. Neskutečně se bavíme.
Poté máme chvilku volno před večeří. Jdeme s Tess na houpačku. Bavíme se, povídáme. Také řešíme právo, což mě asi zachránilo. Děkuji.
Na večeři jsme se dozvěděli informace o zítřejších zkouškách. Cpajíc si do úst chléb se salámem, napjatě poslouchám. Dozvídáme se, že zkoušky budou po dvojicích. Přichází Gee a povídá mi cosi o dvojici. Jsem mimo, a nechápu. Říkám že jo, ale později se dozvídám, že se neptala jestli s ní nechci skládat zkoušky. Vyrážím najít Tess. Po úspěchu se ptám, jestli se mnou nebude ve dvojici. Přijímá. Mám radost.
18.něco a bavíme se s Tess na chodbě. Povídáme o nejrůznějších věcech, jako třeba pády při sjezdovém lyžování. Je třeba z hlavy dostat zkoušky. Tess mi připíná na bundu zámeček a na výměnu jí dávám leštítko na mobil rapidshare, jenž ho zdobí už asi rok a něco. Také ho připínám na bundu.
Kolem sedmé se jdeme připravovat na závěrečný oheň. Neskutečná atmosféra, předávání dekretů, složení slibu.
Následuje uklizení sebe sama do klubovny a sledování filmu. K jídlu snad až nezdravé množství čokolády v nejrůznějších podobách. Nyní bude čištění zubů a potom jen a jen spánek.
V neděli se budíme a jdeme na snídani. Tedy někteří jdou. Bavíme se, byly i nápady otevřít učební materiály. Marné. V 8.30 sedíme a čekáme na zadání písemných testů. Nejprve je hospodaření, potom zdravověda a pak právo. Sleduji okolí. Všichni zamyšleně hledí do svých testů. Tess se pousmívá nad nějakými otázkami. Pak i já, i ostatní. Sem a tam se odněkud ozve zvuk, jinak ticho třídy ruší akorát mé neustálé kašlání.
Testy jsou u konce, odcházíme s Tess ven a sluníme se, než bude volno na zkoušce z bezpečnosti. Zkouška jde překvapivě snadno. Mám chování v krizových situacích a Tess bezpečnost v terénu, v tělocvičně apod. Zaznamenáváme úspěch, prvně si plácáme a pokračujeme dál. Čeká nás nejbolestivější, nejstrašidelnější zkouška – Organizace a právo. Nicméně ani to moc nebolelo, a i po čtyřech dalších zkouškách se stále radujeme z úspěchu v této. Plácli jsme si celkem 7x, po každé zkoušce jednou. Vše úspěšně. Máme to. Radujeme se.
Balíme se, se Stárkem doprovázíme lidi na trolejbus a jakožto nejblížebydlící pomáháme do konce akce s úklidem. Stihle jsem ještě vyměnit s Tess svůj šátek. Stále se nedaří najít klíč k zámku na mé bundě. Nebudu ho sundávat. Je na vzpomínku.
Ve 15.10 sedíme v krychlíku do Prahy se Stárkem a baštíme kebab. Zažil jsem skvělý víkend s dokonalými lidmi - skauty.
Pár hlášek ke konci:
Adam: „Já jsem sem jel celkem dlouho, tramvaj číslo 16 nějak nejela.“
Já: „Nemam lístek, co když přijde revizor?!“ (V autobusu na prohlídce v Prazdroji)
Já: „A toto je budova naší nejpopulárnější – právnické fakulty!“ Gee: „To si musím vyfotit!“
Našlo by se jich tak desetkrát tolik. Ale mam v tahu paměť.
