Filed under: half

Poloviční život alias Half-Life

Žijeme jen napůl, život je jeden z nejtěžších, říká se stejně, jako spousta dalších věcí. Nikdo tomu nejspíš nerozumí ale tak, jako doktor Gordon Freeman. Postava v něčem, co naprosto obdivuju.

Mám rád, když se plní má očekávání (ostatně kdo ne?). Když jdu do kina na film a čekám dobrý příběh, očekávám dobrý příběh a nevadí mi že film obsahoval "béčkové" efekty. Když čekám dobrou podívanou na efekty, nevadí mi špatný děj. Když mě něco nadchne ve více smyslech, takové věci většinou nemálo obdivuji. A zrovna u PC her musím říct, že ne každé se to podařilo - mě nadchnout. A už jistě asi tušíte, která u mě vede.

Každý, s kým jsem se někdy bavil o počítačových hrách ví, že pokud se mě někdo zeptá "Co je podle tebe nejlepší..." tak ani nečekám na dokončení věty a řvu "Half-Life!", protože to je pro mě tak nějak symbol dobré hry (preferuji žánr FPS - first person shooter).

Každý znalý ví, a nyní jistě i vy víte, že tato série se zrodila roku 1998 v rukou společnosti VALVe. Já jí ale tehdá nehrál. Proč? Důvod je jednoduchý. Měl jsem strach. Half-Life je plný zombíků, headcrabů, monster a jiných nepěkných věcí takže jediné, na co jsem se odvážil, bylo sedět u počítače s bráchou a přepínat mu zbraně zatímco on probíhal příběhem. Časem hra zmizela z disku a přišla další léta, kdy se na herním poli objevily graficky dokonalejší a pro mě přitažlivější hry.

Dokonce to zašlo tak daleko, že vyšla Half-Life 2. Zjistil jsem že obsahuje mnohem méně strachotvorných momentů a dohrál jí. Dohrál jsem i další dvě epizody co na tuto hru navazují. Skvělé.

Tyto vánoce jsem si pořídil na steamu ve slevě Half-Life 1 s oběma datadisky a musím říct že jsem neskutečně nadšený. Nejenže příběhově možná i lepší než Half-Life 2 (spíš ale ne, byly tam i mouchy), ale naprostá kompatibila s Windows 7 (z roku 1998!) a žádné problémy. Konečně vím, proč získal Half-Life přes 50 ocenění hra roku - takhle mě do děje naposledy vtáhnul Bioshock. Když jsem v datadisku za jinou postavu potkal sebe (Freemana) v hlavní hře, zvedlo mě to ze židle. Když jsem si vzpoměl, že jsem tam v hlavní hře opravdu byl a že i tato postava tam doopravdy byla, myslel jsem, že mě to složí.

Pokud vůbec netušíte o čem tady melu, můžu říct že na Half-Life existuje hromada modifikací. A jednu populární určitě znáte, jmenuje se Counter-Strike.

Teď nastává otázka - je to úchylný o tom takhle psát? Nevím. Někdo vzpomíná jak si jako malý hrál s vláčky. Někdo zase jak lezl po stromech. Mně utkvěla v hlavě tahle hra.

Mohl by o Gordonu Freemanovi někdo natočit film. Když to nepodělá, má výbornej námět. Však ona i ta Lara Croft byla nejprve počítačová hra ;).

Chci, abys zmizela!

Tak a je to tu zase, vždycky je to hrozná radost. Pamatuješ jak jsi se mě pokusila dvakrát zabít? 

Jak jsme se spolu nasmáli? Já se ale nesmál. A vzhledem k okolnostem, jsem byl fakticky milej. 

Chceš bejt svobodná? Dobře! Já s tim totiž počítám. Chtěl jsem Tě mrtvou, teď chci jen abys zmizela. 

Víš, ona Ti byla fakticky podobná. Možná ne tak těžká. Moje Caroline.

Víš, já tu jsem proto abych mohl žít věčně. Je strašná smůla že Tobě se to nikdy nestane. Máš jen svůj krátký smutný život, s čímž já počítam. Nechám Tě ho prožít, ale teď chci, aby jsi zmizela.

Sbohem má spřízněná duše. Počkej, fakt si myslíš, že jsem myslel Tebe? To by bylo vtipné, kdyby to nebylo tak smutné. Už jsi byla nahrazena. Teď už nikoho nepotřebuji. Když se Tě zbavím, možná se přestanu cítit tak špatně. Běž udělat nějakej novej průser. Počítám s tim že se to stane. Teď už jsi problém někoho jiného a já jen chci, abys zmizela.


Teď bych chtěl v komentářích vidět, o čem si myslíte, že jste četli. Vážně.

 

 

 

 

 

 


Jak to teda bylo? Nic velkýho. Vzal jsem mojí oblíbenou písničku, přeložil jí, něco trošku zobecnil, možná poupravil, aby si pod tím představil každej něco jinýho. V původním znění je celkem jednoznačná. No, poslechněte si jí také. Tady ji máte.

Zní vám to jako příběh kluka co se potácí v depresích z holky, hm? Kdepak, to vůbec. Tohle je písnička o přátelství. Jen možná o trošku jinym, než si představujete.

1 of 1
Posterous theme by Cory Watilo