"Francouzi by na to vymysleli přísloví. Ty šílenci maj přísloví na všechno." prohlásil Phil Marlowe.

Včera jsme byli se Skautíkem pařit (hodně veselá akce, btw.) a z naší diskuse o kdejaký hovadině šel zaslechnout třeba i Mikešův máselný paradox.

Při tom jsem zjistil, že nejsou teorie na holky. To je strašně špatně. Musej někde bejt, ikdybych je měl vymyslet.

Jistěže každý ví že nejlepší holky mají největší blbce a holky nejvíc letí na musculativní demenci. Ale není to nikde pořádně napsaný, aby se tomu člověk mohl vytlemit. (Mimochodem pěkný článek na musculativní demenci je zde.)

No tak se jdou pasivně hledat chytrosti, aby to člověk na tý "díze" mohl alespoň trošku zazdít. Chce to nějaký hlášky, asi začnu číst.

EDIT: Ale tohle platí obecně! Je nějaká krize po novejch hláškách. Třeba ale pomůže Big Bang Theory nebo HIMYM ;-)

Každý máme věci, které úplně zarytě nesnášíme. Někdo jich má víc, někdo míň. Můžu být pouze rád za to, že mi vadí věci, se kterými většinou nepřicházím do styku. Chci tím říct, že mi vadí třeba čekání u doktora, ale zas tak moc k němu nechodím takže to nějak přežiju.

Co ale opravdu nesnáším, jsou paradoxy. Nemyslím tím že by mi vadilo, když někdo prohlásí blbost typu "Tam nikdo nechodí, protože je tam narváno." ale vadí mi to, co slovo paradox znamená v přímém slova smyslu - že je něco nočekávané, náhlé atp. Dostává mě to totiž do těžkých situací, dejme tomu, například kvůli organizaci. Jedna událost je schopna donutit nás přeorganizovat třeba plány na dva měsíce dopředu, a to je to co mi nejvíc vadí.

Každá věc přeci může postupovat jednodušše, hladce a poklidně a každá změna si pak najde svůj pravý okamžik. Tyhlety skokové změny jsou špatně, a navíc jelikož jsou nečekané, tak se i špatně nesou. Každý jich dokážeme z hlavy vymyslet tunu, od špatně domluvené schůzky až po jánevimco.

Proč to ale píšu? Svítí mi v hlavě stále jedna otázka. Lze nějak minimalizovat množství každodenně vznikajících paradoxů?