13.45 hod. Za patnáct minut mi začíná hodina-kroužek a já jako vždy přemýšlím, co na sebe hodim (jak ženská co? :-D). Muj šatník, to není zrovna krátký seznam, ale už mam odučeno tolik hodin, že do školy prostě nemůžu přijít v něčem novém.

"Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka..." zpívá se, a proto si vždycky beru něco, co aktuálně vyjadřuje moji náladu nebo něco takovýho. Ale dneska to bylo celý takový uplně jiný. Řikám si, co když je konec nošení triček do práce? Vždycky jsem si mezi slušně oblečenými učiteli připadal, ať už to bylo tričko NetBeans, proužkaté od Sama nebo jednobarevná tmavotina od vietnamců za pár kaček, trošku jako mamlas. Možná je tedy čas na změnu. K lepšímu nebo horšímu opravdu nevím, ale změnu.

Poslední víkend navíc uplně změnil mé vnímání pasivního ovlivňování okolí. Netušeně.

Koukám tedy v té skříni, na naprosto neobvyklé místo, popadám bleděmodrou košili, oblíkám se a letím z domu.  Cestou se ještě stavuji rozloučit v obýváku, kde na taťkovu udivenou otázku, úplně jasně pocházející z podivu nad mým oblečením "Kam jdeš?" odpovídám "Do práce přece.".

Je mi fajn. Cítím se úplně jinak. Na oblečení, asi opravdu trošku záleží.

Teď teda nemyslím něco jako je takové to životní naplnění atp., jde mi spíš o to že jsem konečně dostal práci kterou dělám rád.

Mé programátorské začátky se datují někam kolem sedmé třídy ZŠ. Od té doby jsem měl nějaké tendence se pořád zlepšovat až mě to kolem druháku na SOŠ fakticky přestalo bavit. Nešlo o to, že bych už všechno uměl, to fakt ani omylem, ale prostě jsem se nedostal k příkladu, který by mě donutil zajímat se o danou problematiku víc. Trošku jsem to očekával od středoškolské odborné činnosti, ale ani to mě uplně nenaplňovalo.

Teď se mi to tedy povedlo, a to rovnou na 150%. Máme semestrální práci z předmětu KIV/PT (programovací techniky) na teorii grafů. Je to prostě furt stejný, zadání naprosto nesmyslný a pochybuju že v praxi bych ho někdy použil. Jenže mě to prostě baví.

Je to uplně něco jiného, nové postupy, metody, hledání na internetu nejrůznějších řešení, dávání dohromady nápadů v týmu. Baví mě to, protože je to nové - něco co jsem ještě nedělal a tak. A hlavně, ikdyž je to jako celek nesmysl, skládá se to z částí, které někdy dost možná využiju.

Jelikož mám spoustu nevyužitelného času (cesta vlakem, sedění na obědě), tak občas přemítám jak něco tuhle nebo támhle vyřešit, jak to všechno posčítat a poodčítat a pak, když mám možnost, tak to nějak v tom počítači ukuchtim. Bohužel je toho tolik, že náš tým (pojmenovali jsme ho NE), alespoň tedy já, na tom pracujeme prakticky furt protože jinak to nestihneme. Už jsme jednou programovali dokonce i v hospodě. Zajímavá zkušenost.

A co mi semestrálka zatím dala? Spoustu věcí. Osvěžil jsem si znalosti diskrétní matematiky, konkrétně teorie grafů. Naučil jsem se konečně pracovat se stupněmi, minutami a vteřinami (ale stále si myslím, že jsou ty radiány lepší!). Vyřešil jsem problém počítání vzdálenosti dvou bodů podle jejich zeměpisných souřadnic. Vytvořil jsem systém exportování bodů a spojnic mezi nimi do souborů vykreslitelných v Google Earth. Všechno jsou to dobré zkušenosti.

Jsem zvědav, jaké nástrahy na mě čekají dále.

Jinak kdyby někdo chtěl, zadání semestrálky je zde.

Můj počítač mě štve, tim jak je rychlej. Vychází to z mé semestrální práce.

Hodinu hledám zdroj názvů měst s GPS souřadnicemi, které mi nakonec stejně musí dodat kolega z dvojice. Potom to dvě hodiny kopíruju do PC. Když po dalších dvou hodinách dopíšu kód který mi můj soubor zpracuje tak aby se mi to líbilo, musím ho ještě hodinu ladit abych zjistil že je chyba v kódování.

Když je vše v pořádku po těch 6ti hodinách, program spustím a on okamžitě skončí s tím, že mi oznámí, že vše proběhlo v pořádku a cca 4000 řádků se zformátovalo a zredukovalo na 1000. V závorce nezapomene uvést že to celé trvalo pouhých nula celých sekund.

Hajzl. Já se tu s tím programem a algoritmem babrám takovou dobu a on si ani nemůže dát na čas, abych měl volno na kafe.