Zase to pondělní ráno. Můžu bráchovi jen poděkovat za probuzení, že se dostanu do školy jen o tři čtvrtě hodiny později. Stejně však na ten vlak musím pospíchat. Za neustálého dopadání kapek vody na mou bundu rychle vycházím směr nedaleké nádraží. Kupuji lístek a po nepohodnutí-se s infantilním debilem který se mě snažil zavřít do dveří, usedám do coupé. Sedím sám, ničím nerušen. Jsem unaven, ale přesto mám tolik síly. Minulý víkend mě maximálně naplnil energií, štěstím a radostí.

Celé to začalo v pátek. Je 17.45 a se Stárkem máme sraz na nádraží. Potkáváme se a sděluje mi, že pokladna je zavřená. Diví se. Já ne. Cestou vlakem do Plzně se Stárek učí, já svačino-večeřím. Za stálého řešení nějaký nejasností ohledně zkoušek se dopravujeme do skautských kluboven v Českém údolí. Všichni až na pár lidí jsou již přítomni. Je zhruba 20.00. Zdravíme se, vítáme, objímáme a radujeme, že se zase po měsíci vidíme. Po tomto a večeři je čajovna, všichni v růžovém. Netradiční, což? O to to bylo zajímavější. 21.00 a přijíždí Svitavští. Jsme všichni.

Sobota 7.00 je symbolem budíčku. Rozespalí vycházíme ven a přežíváme Dolínovu rozcvičku. Na můj cvik „zastřel si svého Dolína“ se nedostalo.

V cca 9.00 stojíme v Prazdroji a čekáme na zahájení prohlídky. Užíváme si jí i ochutnávkou nefiltrovaného piva a kolem 12. hodiny obědváme v místní restauraci na Americké. Od Tess dostávám lekci etikety. Přijde mi, že to má svůj smysl.

12.něco stojíme před katedrálou svatého Bartoloměje. Družinu zelených s Vodníkem, který je v Plzni ještě více zdejší než já, provázíme. Hrajeme hru, kde máme najít místa podle fotografií. Sám jsem viděl i zajímavé části Plzně, o kterých jsem netušil. Vylézáme i na Plzeňskou věž, kde je i přes špatné počasí rozhled na obrovskou část Plzně.

V 16 hodin jsme zpět u kluboven a hrajeme hry, které známe z dětství, ovšem upravené. Došlo na „cukrkávalimonádačajrumbum“ či pikolu, která se k mému obdivu nelišila tím, že se pykalo na Borech ale tím, že pikoly byly dvě. Neskutečně se bavíme.

Poté máme chvilku volno před večeří. Jdeme s Tess na houpačku. Bavíme se, povídáme. Také řešíme právo, což mě asi zachránilo. Děkuji.

Na večeři jsme se dozvěděli informace o zítřejších zkouškách. Cpajíc si do úst chléb se salámem, napjatě poslouchám. Dozvídáme se, že zkoušky budou po dvojicích. Přichází Gee a povídá mi cosi o dvojici. Jsem mimo, a nechápu. Říkám že jo, ale později se dozvídám, že se neptala jestli s ní nechci skládat zkoušky. Vyrážím najít Tess. Po úspěchu se ptám, jestli se mnou nebude ve dvojici. Přijímá. Mám radost.

18.něco a bavíme se s Tess na chodbě. Povídáme o nejrůznějších věcech, jako třeba pády při sjezdovém lyžování. Je třeba z hlavy dostat zkoušky. Tess mi připíná na bundu zámeček a na výměnu jí dávám leštítko na mobil rapidshare, jenž ho zdobí už asi rok a něco. Také ho připínám na bundu.

Kolem sedmé se jdeme připravovat na závěrečný oheň. Neskutečná atmosféra, předávání dekretů, složení slibu.

Následuje uklizení sebe sama do klubovny a sledování filmu. K jídlu snad až nezdravé množství čokolády v nejrůznějších podobách. Nyní bude čištění zubů a potom jen a jen spánek.

V neděli se budíme a jdeme na snídani. Tedy někteří jdou. Bavíme se, byly i nápady otevřít učební materiály. Marné. V 8.30 sedíme a čekáme na zadání písemných testů. Nejprve je hospodaření, potom zdravověda a pak právo. Sleduji okolí. Všichni zamyšleně hledí do svých testů. Tess se pousmívá nad nějakými otázkami. Pak i já, i ostatní. Sem a tam se odněkud ozve zvuk, jinak ticho třídy ruší akorát mé neustálé kašlání.

Testy jsou u konce, odcházíme s Tess ven a sluníme se, než bude volno na zkoušce z bezpečnosti. Zkouška jde překvapivě snadno.  Mám chování v krizových situacích a Tess bezpečnost v terénu, v tělocvičně apod. Zaznamenáváme úspěch, prvně si plácáme a pokračujeme dál. Čeká nás nejbolestivější, nejstrašidelnější zkouška – Organizace a právo. Nicméně ani to moc nebolelo, a i po čtyřech dalších zkouškách se stále radujeme z úspěchu v této. Plácli jsme si celkem 7x, po každé zkoušce jednou. Vše úspěšně. Máme to. Radujeme se.

Balíme se, se Stárkem doprovázíme lidi na trolejbus a jakožto nejblížebydlící pomáháme do konce akce s úklidem. Stihle jsem ještě vyměnit s Tess svůj šátek. Stále se nedaří najít klíč k zámku na mé bundě. Nebudu ho sundávat. Je na vzpomínku.

Ve 15.10 sedíme v krychlíku do Prahy se Stárkem a baštíme kebab. Zažil jsem skvělý víkend s dokonalými lidmi - skauty.

Pár hlášek ke konci:
Adam: „Já jsem sem jel celkem dlouho, tramvaj číslo 16 nějak nejela.“
Já: „Nemam lístek, co když přijde revizor?!“ (V autobusu na prohlídce v Prazdroji)
Já: „A toto je budova naší nejpopulárnější – právnické fakulty!“ Gee: „To si musím vyfotit!“
Našlo by se jich tak desetkrát tolik. Ale mam v tahu paměť.

Když se řekne prázdniny, každý hned vidí pohodu, klídek a tak. U mě tomu tak vlastně ani nebylo. Už jsem přecijen starší člověk :-).

Prázdniny začaly 5.7. a skončily 14.8. Užil jsem si tedy těch prvních 9 dní tak nějak normálně, prázdninově a zakončil je romantickou večeří se slečnou. 16.7. se totiž odjíždělo na každoroční skautský tábor, kvůli kterému jsem vynechal každoroční Serfy. Holt příště.

Tábor už pro mě nebyl takový, jako když jsem jako malý skautík pobíhal po tábořišti, hrál hry nebo steskem plakal ve stanu. Dělal jsem všechno možné co bylo kde potřeba, dělal s kolegou prohlídku stanů, plavecký a střelecký víceboj nebo pomáhal péct bábovku. Celkově řečeno, zábava. Dokonce jsem si zkusil několikrát vést oddíl, a zjistil jsem tedy, jaké to je, řídit aby něco 23 lidí dělalo. Zjistil jsem tedy, že takovéhle peklo už zažít nechci. Klidně organizovat, ale ne sám. Mimochodem náš letošní tábor byl ve znamení bahna. Neexistuje nikdo, kdo by se z tábora vrátil a neměl něco od bahna. A já to přežil bez gumovek! :-D

Po návratu z tábora 30.7. jsem se chtěl ještě jet podívat na Serfy, ale kvůli hnusnému počasí to prostě nevyšlo. Střídal jsem tedy bydlení doma, slečna, doma, slečna a pak jsem tedy 4.8. odjel na čekatelský lesní kurz MOA. Akce správňácká, dobrá parta lidí, program řekl bych spíše pro mladší lidi. Ne všechno mě bralo tak, jak by asi mělo. Však jsem tam byl taky nejstarší.

Po návratu domů z MOA, 14.8., mi tedy skončily prázdniny. Je to prostě za mnou, co se dá dělat. Stává se ze mě opět šílený FAVák. Jo, všechny momentální definice jsou asi správně (osamocenej divnej člověk, člověk co se koupe v matematice, člověk co má před sebou kupu zkoušek, ...). Pořád teda nemam umaštěný vlasy, deset dioptrií a Prestige :-D. No hned 18. mě čekala zkouška, diskrétní matematika a tak jsem se dlouho předtím (asi 16.8. večer?) začal trošku učit a dopadlo to dobře, tedy za 3, po tom co mě dusil asi hodinu a půl u teorie. V pondělí 22.8. mě čekala matematická analýza (předmět M2) a to tak že třetí pokus. Začal jsem se tedy učit už v neděli ráno předtím a nakonec jsem to ustál opět za 3, s tím že mě tentorkát dusil jen hodinu a čtvrt. To by se ale hodně zkrátilo kdybych tam byl sám, ale bylo tam asi ještě pět dalších lidí.

Jelikož fyziku odkládám do druháku, mám tedy víceméně volno. Zatím tedy napravuji mých 0 odpracovaných hodin za celé prázdniny, a jinak se v těch úmorných vedrech celkem nudim. No co, osvědčená klasika Commandos 2, Facebooking, fotografování a drobné sportíky to celkem jistí.